Pokud vás zajímá, v jaké oblasti jsou aktuální ohniska moru včelího plodu, můžete se podívat na mapu Státní veterinární správy. Po kliknutí na odkaz se otevře okno s interaktivní mapou, kde si můžete vyhledat nejen současnou situaci, ale také stav k datu, který lze zadat výběrem z kalendáře. Na první pohled z mapy zjistíte, že největšímu infekčnímu tlaku čelí Morava. Tam je situace dlouhodobě zlá a zdá se, že se veterinářům nedaří situaci zvládat. Dobře na tom nejsou ani Jižní Čechy a dokonce i na Šumavě se najdou oblasti, kde je mor rozšířen. Z oblastí zasažených morem rozhodně nedoporučuji kupovat med, včelstva, matky a jiné produkty.

V zahraničí se mor léčí antibiotiky

V zahraničí používají na mor léčiva – antibiotika. Problém s antibiotiky je ten, že zůstávají ve vosku i medu a dostávají se tak do potravního řetězce až k lidem. U nás se antibiotiky neléčí. Je to zakázáno. My aplikujeme jiný způsob léčení a to ten, že při pozitivním nálezu klinického onemocnění moru včelího plodu Státní veterinární správa nařídí spálení všech včelstev na stanovišti včetně všeho, co hoří. Takže jste možná mohli vidět obrázky hořících kočovných vozů s úly i včelami. Co zkrátka hoří, je spáleno, co nehoří, je důkladně desinfikováno. Otázka, zda je lepší včelstva spálit nebo léčit, je již diskutována i u nás. Jisté je, že pravý Český med by neměl obsahovat vůbec žádná antibiotika.

Proč se u nás včelstva pálí?

Mor včelího plodu je velice nebezpečná nákaza. Spory moru přežívají dlouhé desítky let v zemi, takže se může stát, že včelstvo onemocní na novém stanovišti, přestože v okolí není žádné ohnisko. U nás je zatím včel dostatek a tak zřejmě není důvod zkoušet žádná léčiva. Spálená včelstva se zatím dají ještě relativně snadno nahradit. Já si stojím za tím, že pokud by včelaři dodržovali základní hygienická pravidla a vedli včelstva přirozeným způsobem, problém moru by nemohl vzniknout. I v oblastech s morem existují včelaři, u kterých nákaza nepropukne, protože vedou svá včelstva na čistém a novém díle.

Co dělám já

Já používám celodřevěné nástavky bez izolace. Jednotlivé “bedýnky” po výrobě máčím v kotli vlastní výroby s horkým parafínem. Vysoká teplota parafínu zajistí absolutní desinfekci dřeva a zároveň konzervuje dřevo a chrání proti povětrnostním vlivům. Dno úlu čelí největšímu hygienickému tlaku. Každý druhý rok desinfikuji polovinu všech den, a pokud vidím, že to nějaké dno potřebuje, tak jej namočím do parafínu každý rok. Za naprosto zásadní preventivní opatření považuji častou obměnu díla, tedy voskových plástů v úlu. Tmavé, až černé plásty u mě nenajdete. Každý rok měním zhruba třetinu celého voskového plodového díla v každém úlu. Včelám přidávám mezistěny, tedy  jakési “základy” natavené v rámku pro novou stavbu. Již druhým rokem experimentuji s tzv. volnou stavbou, tedy bez mezistěn. Tím je zajištěno, že se do úlů nedostane cizí vosk, ale má to svá úskalí, která popíšu v jiném článku. Vše je samozřejmě velmi pracné, ale rozhodně se to vyplatí. Naším úkolem není produkce velkého množství medu, ale zachování zdravé populace včel.