Jak je to s tím falšovaným medem?

Pranostika

V lednu silný led, v květnu bujný med.

Dnes bych chtěl pojednat o fenoménu posledních několika měsíců, falšovaný med. Je to téma aktuální nejen v ČR, ale celosvětově. Člověk si nemůže nevšimnout, jakou pozornost věnují tomuto tématu média a i my jsme často dotazováni našimi zákazníky, jak to s tím falšovaným medem je. Zajímavé je, že falšovaný med se u nás běžně prodává již několik let a nikoho to doposud příliš nezajímalo. Zřejmě tedy nastal čas začít pomalu vymetat ten brak z našich obchodů a snad to bude platit i se zeleninou a ostatními potravinami, které se k nám dovážejí z “vyspělých” zemí, jež mají peníze na chemická hnojiva a dokázali za pár dekád vypěstovat krásná rajčata a mrkve a bůhvíco všechno. Ovšem má to jeden háček. Ta zelenina je zcela bez chuti.

Jak je to tedy s tím falšovaným medem?

Je to prosté. Sirup z obilovin nebo například z cukrové třtiny, je mnohonásobně levnější než med. Má podobnou konzistenci a naprosto odlišnou chuť od medu 🙂 Obohatí se o úředně sledované látky, aroma, atd. a máte produkt, který bez problému dovezete do EU. Dělá se to v Číně ve velkém a dováží do EU v sudech. Tato hmota se pak buď prodává tak, jak je nebo se dále míchá s medem. Po smíchání s medem pak vzniká hmota, která se již blíží vzhledově i chuťově medu, ale je levnější. Tedy pro velké (ale i pro malé) prodejce a distributory zajímavější, pokud jde o zisk z prodeje takového produktu. A tím vlastně odpovídáme na otázku: “proč to dělají?” 🙂 Tedy z čistě technického hlediska je falšovaný med produkt, který má zcela jiný původ než med nebo smícháním medu s něčím, co není med, ale snadno se to s medem zamění.

Jak tedy poznáte, že je med falšovaný?

Ten je hustej!

Není to tak snadné! Určitým a prvním vodítkem by měla být konzistence medu. Na první pohled poznáte, že není něco v pořádku, pokud je med příliš řídký a ve sklenici se snadno přelévá. Med není rozhodně řídká tekutina a pokud je stále v tekutém stavu, měl by po přetočení vzhůru nohama ve sklenici vytvořit pomalu stoupající bublinu. Pokud tedy otočíte sklenicí a med se přelije během několika málo sekund, tak je to první varovný signál. Neplatí to vždy, například právě vytočený med má poněkud řidší konzistenci. S časem však med krystalizuje a tedy tuhne v nádobě. A tím se dostáváme k dalšímu fenoménu, na který si zákazníci často ptají. A tím je “cukernatění” neboli krystalizace medu. Med krystalizuje! Je to jeho přirozená vlastnost a tak to prostě je. Květový med krystalizuje rychleji než med lesní – medovicový. Proto se květový med pastuje. O tom však až někdy jindy. Viděl jsem i v supermarketech dle mého názoru kvalitní med od jedné české firmy. Ten med byl zpola již zkrystalizovaný a tak to má být!

Čtěte dobře etikety na medu

Dalším vodítkem je etiketa produktu. Pokud je na etiketě uvedeno, že “med pochází z medů EU a ze zemí mimo EU” nebo něco podobného, tak tomu se raději hned vyhněte a nekupujte to. Med je med. Dle našich zákonů musí být označen buď jako “květový” nebo “medovicový” podle původu sladiny, ze které jej včely vyrobily. Med ze zemí mimo EU může dost dobře být také třtinový sirup z Číny. Nedávno jsem viděl v Penny marketu prodávat “Med na vaření” a na jeho etiketě bylo napsáno, že není určen k přímé spotřebě, ale jen k tepelným úpravám, například k pečení. Tak tady už zůstává rozum stát. Řekl bych, že pokud toto není za hranou zákona, tak je to minimálně na hraně. Je to podvod na spotřebitele, protože ve sklenici se zcela jistě nenachází med, ale nějaký rostlinný sirup. Jo, ale 800g sklenice stála 50,- Kč. A zase ty peníze!

Pokud je něco drahé, má to svůj důvod. Opravdu chcete med za stovku?

Průměrná cena medu v EU za rok 2012 byla dle statistik 150 Kč za jeden kilogram. Na Slovensku stojí kilová sklenice 7 EUR. To nám řekli naši slovenští zákazníci. V Německu stojí kilo medu 8 až 20 (!) EUR. Opravdu chcete kupovat med za devadesát korun v supermarketu? Kolik ho sníte za rok? Kilo, dvě, deset kilo? Já jsem před několika málo lety prodával známým med za stovku a musím se přiznat, že jsem neměl dobrý pocit z toho, když si člověk, který si léta bral ode mě med, přestal u mě kupovat, protože jsem byl nucen zvýšit cenu. Jenže když je něco dražší, tak to má svůj důvod. Ten, kdo má včelaření jako svůj koníček a med si dělá pro sebe, rodinu a nejbližší přátele, tak s tím zřejmě vystačí. Med stáčí do sklenic od okurek a co na tom, že lák ze sklenice nikdy nevyčichne… Chápu to. Jenže problém je v tom, že až tento včelař skončí se včelařením, tak po něm to už nikdo nepřevezme. V ČR je průměrný věk včelaře 65 let a hádejte co? Mladí nejsou. Nikdo to nechce dělat. Není divu. Včelaření je těžká práce a málkdo má chuť v dnešní době do těěžké práce pouštět. Pro zachování včelařství u nás obětujte nějakou tu dvacku navíc a kupujte med od českých včelařů. Já za svůj med ručím svým jménem. Vím, co dělám, co prodávám a se zákazníky hovořím osobně.